Hemavan - mezipřistání v Kramforsu a pak hurá do Stockholmu, kde čekáme na zpožděný let. Do Prahy přilétáme s tří hodinovým zpožděním.

Přicházíme do Hemavanu a marně hledáme proslulou bránu. Zrovna včera ji zbořili. Kolem nás jezdí traktor.

Ráno je boží! Slunce nás hřeje, pomalu chystáme snídani, cvičíme jógu. Vycházíme o půl 12. Na kopci se všechny fotíme na samospoušť, dnešek si všechny užíváme.

Pauzy si vychutnáváme do sytosti, cloudberries a borůvky, leháro a s obědem došlo i na koupačku. Pálíme naši poslední vonnou tyčinku.

Závěr dne byl odměnou, u chaty Tärnasjöstugan je sauna s výhledem přímo na jezero. Naše sny se vyplnily, je to boží. Uvnitř jsme samy.

Všude kolem nás rostou borůvky, cloudberries a crowberries. Nejde tomu odolat. Během cesty hrajeme slovní hry a kocháme se výhledy. Poslední kilometry ubíhají samy od sebe.

Dnešní den je o válení, hraní karet.

Rozhodujeme se, zda i v případě nepříznivého počasí jít delší trasou nebo kratší. Poprvé na celé trase Kungsleden ujdeme přes 30 km.

S holkama sdílíme různá těšení - jídlo, jídlo, jídlo, postel, péče o sebe, sprcha, holení, šaty, nové šaty, nožky v sandálkách, představy hubenějších těl. Janča má díru na každé vnější straně boty. K jídlům srkáme rum na lásku.

Kvůli dešti zůstáváme celé dopoledne v Adolfsströmu, když déšť konečně ustal vydáváme se do místní vyhlášené kavárny. Odpoledne pokračujeme dál, míjíme kempoviště u řeky, nedaleko vesnice Bäverholmen a míříme k chatě o několik kilometrů dále.

Ráno jsme viděly předpověď, dnes máme potkat bouřku, uklidňujeme se tím, že na trase jsou dvě chaty, které by nám mohly poskytnout přístřeší. Déšť a blesky nás zastihnout před Adolfsströmem, hledáme nouzové přístřeší v chatě.

Dnešní den byl ve znamení veslování a cesty do vysněného Jäkkviku, kde na nás čeká první supermarket a čerstvé ovoce a zelenina a teplá sprcha.

Míjíme přístřeší kåta (jménem Tjäurakårta). Nová disciplína skoky o holích přes kameny. Na závěr dne spíme před dalším jezerem a žhavíme naše mobilní telefony.

Jakmile nastoupáme výškové metry, rozprostírá se před námi jiný svět. Jakoby kamenné moře se spoustou, zprvu neviděných, jezírek a říček, ale s atmosférou dávno zaniklého města nebo starobylého hřbitova, včetně mrtvolného ticha.

Tahle 3. etapa je složitější na plánování, skládání jednotlivých dní tak, abychom nemusely spát někde vysoko na pláni a bát se, že se to zas stanům nebude líbit, a že nám bude zima. Tyhle obavy už sdílíme všichni, i noc na dnešek byla chladná.

Janča dochází do Kvikkjokku z posledních sil, Dája má pocit, že by chtěla a uměla i běžet, že i batoh je lehčí. Tento bod na trase je mezníkem dvou tras - jižní a severní části Kungsleden.

Nejprve prudké stoupání a posléze prudké klesání. Janča má krizi, nohy se jí pletou jedna do druhé. Dája děkuje svým nohám a mastmi je masíruje.

V partě vyrážíme vzhůru na Skierfe, o kterém předevčírem jeden belgický cestovatel prohlásil „nic krásnějšího jsem ještě neviděl.“ Měl pravdu, pohled je opravdu ohromující, připomíná pohled z letadla.

Během noci balíme naše stany a přesouváme se do chatky. Tento den je ve znamení očekávání dalšího ráje, který popisoval průvodce, smažené ryby, domácí chléb. Skutečnost je ovšem jiná.

Máme pocit, že je neuvěřitelné, že jsme dokázaly ujít až sem. Překonáváme nejprve jedno jezero, posléze jedeme autobusem, další jezero a putujeme dál. Jsme rády, že jsme se tady. Kilometry do cíle dnes ubyly největší rychlostí.

Dnešní den začal s překvapením v podobě ledu na stanu. Dlouhé ráno plné slunce a koupání v řece nás povzbudilo v našem putování. Na konci dne nás čeká náš první přejezd lodí přes jezero.

Noční déšť a silný vítr nám nad ránem nám komplikují naše plány. Ve větru na nás stany leží. Janě se zlomí tyčka od stanu, kterou opravujeme na emergency chatě sekyrkou.

Ráno vycházíme až kolem jedenácté. Užíváme si ranní slunce, ale postupně zjišťujeme, že začíná švédské severské překvapení v podobě hornatého terénu.

Od prvního probuzení do večerního usínání putujeme směrem k chatě Alesjaure. Postupně se zhoršuje terén, trochu mě to zneklidní, ale dál si jedu ve své zenové náladě.

Letíme ze Stockholmu do Kiruny plné očekávání. Vlakem do Abiska, nakoupení nezbytných drobností a vyrážíme a cestu. První část etapy prochází Národním parkem Abisko a stanovat se dá pouze na určených místech. Naše dobrodružství právě začalo.