Den čtrnáctý. Poslední jezero a veslování.

Janča:

Ranní vstávání je příjemné, spala jsem konečně na rovném povrchu. Jen mi bylo chladno od země. Super lehká karimatka není do zdejšího podnebí vhodná. V noci jsem vyzkoušela novou metodu pro udržení tepla, nohy jsem navlékla do rukávů od péřové bundy. Zevnitř jsem měla úplně orosený stan, balím jej mokrý. 

Cesta lodí přes řeku je přibližně 6 km. Na druhém břehu nás opět čeká cesta do kopce. K jezeru z kopce, od jezera do kopce, už si začínám zvykat. Na planině se cítím nejvíce spokojená, ale stále si uvědomuji, že nás čeká můj strašák, 400 metrů na loďce. 

Přicházím poslední a holky mi oznamují, že se na loďku vlezou pouze tři osoby, stejně potřebuji vydechnout, zůstávám na břehu. Připlouvá Němka s další loďkou a berou mě s sebou. Postupně začíná mnohem více foukat a veslování je náročnější a náročnější. Holky zápasí s vlnami, ale Hanka působí dost v klidu, bez ní by to nešlo. Na druhém břehu se potkáme všechny a rozhodujeme se, kdo se vrátí, los padá na Dáju, Hanku a Evču. Na jedné loďce plují, druhou mají přivázanou za sebou. Trvá jim to neskutečně dlouho a já je obdivuji, nachystala jsem jim teplé kafe a čaj. Veslování jim zabralo hodinu a půl. 

No a teď mám pocit, že skoro běžíme, abychom dohnaly ztracený čas. A najednou… uprostřed lesa sedí Eva s Radegasty. Hanka byla v Jäkkviku před měsícem a nechala v lese tajný balíček. Pivo Radegast normálně nepiju, ale teď to byla taková lahoda. 

Při příchodu do Jäkkviku jsem jako v novém světě. Domečky. Civilizace. Lampa. Ubytujeme se v Kyrkans Fjällgård Jäkkvik. Krásná zrekonstruovaná ubytovna se společenským sálem, klavírem, kaplí, pračkou, sušičkou a světe, drž se, s teplou sprchou. Stany rozděláváme v závětří za stodolou předělanou na kuchyňku, sušárnu, sprchu a záchod. Nastává ráj! Supermarket. Kupuji zeleninu, ovoce a strašně se cpu. Přejídáme se všechny. Večer připíjíme na naše společné cestování rumem, který byl schovaný spolu s pivy.

Dája:

Vstáváme do sucha, to je hlavní. Snídáme opět stylově na molu. První kilometry se pod nohama ztrácí úplně samy.

Přicházím pak s nápadem nechat na cestě vzkaz, šifru a sladkou odměnu pro Martinu a Lukáše, ale kromě podpory Evy se to úplně neujalo. Každopádně jsem se realizace nepustila. Nakonec jsme si u toho nějakou srandu užily a vytvořily křížovku.

Docházíme k jezeru, kde nás čeká pověstné veslování. Tohle jezero musíme samy převeslovat, žádný motorový člunek, žádný převozník. Počasí nám situaci neulehčuje a taky na nás vychází situace, že přes jezero veslujeme třikrát. Na druhém břehu pak za naší loď uvázat další, tu vrátit na první břeh a zas zpět, aby se po nás nestalo, že někdo dojde ke břehu a žádná veslice tam nebude. Loď musí být k dispozici vždy na obou březích. Navíc do jedné lodi mohou jen tři lidi. No úplná matematická slovní úloha. Onu jednu loď pro nás teprve k břehu jedna dvojice vracela, takže k sobě nazpět berou Janču. Hanka je zachránce, vesluje s přehledem, o pokusu mě a Evy se nebudu rozepisovat, je to čirá marnost. Vůbec mi to nejde a navíc mě veslování po chvíli rozčiluje. Veslovat pro mě není složité na sílu, ale na koordinaci. Uf, vůbec jen nastejno ponořit vesla a zabrat. Vždy, když se v pohybu “usadím”, je třeba dobrat jen na jedné straně. Jsem vděčná, že se nám nestalo, že bych já veslovala, Janča by měla strach, jaký měla, a mně by to nešlo tak, jak mi to nešlo :) Myslím, že pro ni už jedna dost bezpečná cesta byla až až. Čekala na břehu, dívala se na naše snažení a vítala nás čajem a kávou. S mokrým zadkem z lodi obědvám, dokončujeme křížovku a všechno Martě a Lukášovi chystáme - vzkaz, instrukci (for our Czech friends, a že nejeden čecháček se po veslování rád proluští ke sladké odměně), 17 otázek s tajenkou “40 slepičích k větvi” a Horalku jako odměnu. 

Holky už chtějí být v Jäkkviku, najednou hrozně ženou. Nestačím se divit, to jsou najednou výkony, když jde o otevřený krám :)

Terén a reliéf dnešní cesty byl vstřícný. Stihly jsme vše, po čem jsme toužily.

Asi 2 km před Jäkkvikem Hanka pro Evu schovala jako překvapení 2 Radegasty, pečlivě zabalené v potravinářské fólii. Bylo kouzelné přijít, vidět je sedět v borůvčí, vedle nich dvě plechovky a hádat, jak se tohle stalo. Hanka tu byla v červenci :)

Jíme rovnou před supermarketem, co jíme, cpeme se, hladově, nedočkavě. Kupuju si rybičky v hořčičné omáčce. Ale pořídily jsme málo vhodného jídla na cestu.

Stanujeme za domem s kuchyňkou, sušárnou, sprchou a klasickým wc (wau, poprvé). Rozkládáme věci na sušení, nabíjíme elektroniku. Odpočíváme v kuchyňce, s čajem, magnésiem, studováním další etapy a předpovědi počasí, kde se hromadí bouřky a srážky.

A je tma. Světlu po půlnoci jsme už utekly na jih.

15. srpna 2022

Více fotek na Instagramu tam_kde_lisky.