Den dvacátý. Dnešní první cílem je chata Aigert, kde se udobří počasí a my s dobrou náladou pokračujeme dál.
Janča:
Vycházíme po snídani. Balíme věci v suchu, můj stan přes noc skoro proschnul, holky mají vše mokré. Naším prvním cílem je chata Aigert, která je vzdálená cca 7 km. Stoupáme po promočené cestě, brodíme se bahnem, přeskakujeme potok.
Těsně před chatou se počasí udobří a najednou se před námi otevřou nádherné výhledy. U chaty už je slunečno. Ubytování a místo je nádherné, škoda, že jsme to nevěděly dříve. Stejně by bylo plno, pokud chce člověk přespat, musí si předem zavolat, zda mají volná místa. Od Aigertu pokračuje dál, povrch je mokrý, místy písčitý. Jde se příjemně, i když stále stoupáme.
Svačinku si dáváme u nouzové chaty, kolem ní jsou jen kameny. By mě zajímalo, kde si průvodce představoval, že se dají rozdělat stany? Rozhodujeme se, že nocovat budeme u další chaty a doufáme, že povrch bude pro stany přívětivější. Je, kolem je stádo sobů, krásné výhledy, potůček. Zůstáváme tady, u Vuometjakke Rastskydd.
Dája:
Vycházíme s tím, že se ženeme do špatného počasí, a tak je velkým překvapením, že se nic takového nekoná. Původní plán tuhle etapu rozvolnit narušujeme tím, že se nám jde dneska dobře, samo, rychle. Do kopce šlapeme v mlze, místy jdeme potokem, pořádnými kalužemi. Voda je zjevně rozvodněnější, bahnitější. Až na vršku se zázračně vylupuje slunce, mraky odplouvají a odkrývají krásné výhledy. Jsme z toho paf, jásáme. Obědváme poblíž STF chaty Aigert, sušíme stany. Hraju si s ním jako s drakem. Kupujeme si ovesné vločky na váhu, povídáme s paní, kterou jsme potkaly už včera. Dala Janče jablka a rajčátka, která už nechtěla nést. Paní této chatě od včerejšího dne správcuje. Jedná se o dobrovolnickou činnost.
Další pauzu si užíváme poté, co nás pobavila kadibouda na exponovaném místě a s top výhledem. Právě ten výhled nás zastavil, ohromil. Hledíme na zasněžené pohoří, které se zřejmě táhne až k Hemavanu, našemu cíli. Z dálky se díváme na další shelter, u kterého chceme spát. Tady v horách se nám líbí víc, je nám hej. Hrajeme slovní hry.
Dál se krmím borůvkami, cloudberries a crowberries. Přibylo suchopýrů a barevných trav, co naznačují podzim.
Kouzla pokračují, místo na kempování je až romantické. Myju se ve studeném potoce. Večer se po vrcholcích kolem nás krásně točí světlo. Když večeříme, stádo sobů se neohroženě přibližuje a pase. Nevěřím, jak různí jsou, zbarvením, bílí, s obojkem, s různě velkým a zatočeným parožím nebo mohutným krkem.
Nadešel čas na poslední vonné tyčinky, pro poslední etapu, dneska holky, my zítra.
Smrad z ponožek je už masakrální. Látka ze sebe vypouští něco slizkého. Doufám, že tím nadobro neztrácí svou voděodolnost. Realita by tomu spíš odpovídala. Už pár dní nejsem v suchu, a když je sundavám, vypadám, že se mi po prstech prošel slimák. Už dny vedeme věčné debaty o outdoorovém vybavení všeho typu, nejčastěji o tom, jestli je teda na Kungsleden lepší vyrazit v pohorách nebo trailovkách.
21. srpna 2022
Více fotek na Instagramu
