Den dvacátý pátý. Snídaně je pompézní, cítíme se jako královny. Letíme domů.
Janča:
Poslední ráno v Hemavanu. I když jsme celou noc měly otevřené okno a do pokoje šel chlad, cítila jsem po celém těle horko. Ráno nás čekala královská snídaně ve formě pravých švédských stolů.
Snídáme dlouho, dnes máme ještě před sebou hledání informačního centra, nákupy dárků domů a odlet. Tuším, že všechno nestihneme a hlavně, že nebudu mít čas na své focení a sebe. Samozřejmě, že to tak dopadlo.
Na poslední chvíli běžíme ještě nakoupit čokolády a hurá na letiště, snad nejmenší, které jsem kdy viděla. Uznávám, že na takhle prťavé letiště jsme nemusely spěchat.
Let mi nedělá moc dobře, připadám si otupělá. Mezipřistání v Kramforsu a pak hurá do Stockholmu, kde nás čeká další check - in. Stojíme frontu 3 hodiny předem, ale u přepážky se pouze rozsvítí nápis “self check in”. Dája běží naklikat letenku. Pak jen pípnutí kódů a naše batohy odjíždí pryč. Na letišti nás chytá ostraha, že prolízáme pod pásy na frontu. Chci utratit poslední hotovost, ale nikde ji neberou. Alkohol domů také nejde koupit, no aspoň, že si kupuji nejdražší bagetu ve svém životě a čekáme na let další 2,5 hodiny, protože letadlo má zpoždění.
Do Prahy přilétáme po půlnoci a Dája objednává Uber. Veze nás velmi hovorný pán a přes usnutím si dáváme “rumíka”.
Dája:
Snídaně je pompézní, cítíme se jako královny. Vymýšlíme způsoby, jak by se toho do nás mohlo vejít víc :) Vydáváme se na další lov výšivky “Kungsleden, Abisko - Hemavan”, pro mě a Hanku tentokrát úspěšný - poslední dva kousky v celém Hemavanu. Díra na konci trasy Kungsleden je už dnes zasypaná, bagr, kontejner a dřeva už nikde :) Na místo jsme došly ve ve správný čas - zrovna v moment, kdy přichází ten pár, se kterým Janča jela na veslici, takže kluk, jehož bundu jsme poslaly po protijdoucím “elfovi”. A ono to vyšlo! Má ji! Moc nám děkoval, vyprávěl, jak nemohl věřit tomu, že mu někdo, kdo jde proti němu, říká (taky dost nejistě), že má jeho bundu. Jsme nadšené, že máme neuvěřitelnou možnost znát šťastný konec historky.
S Jančou zůstáváme v kopci a natáčíme na foťák a mikrofonky vzájemné sdílení o naší cestě u plechovky piva :) Pak už hoňky, jestli jít k nápisu Kungsleden, který mezitím z pangejtu pověsili nad cestu (což objevila Eva, když se šla podívat do “botanické zahrady”), ale jdeme si vyzvednout krosny na recepci, kde naštěstí zjišťuju, že na místním letišťátku opravdu nemusíme být dvě hodiny před odletem. Bohatě stačí 1 hodina. S díky a objetím se loučíme s Evou a Hankou.
Skok na nákup dobrot pro naše blízké, milované a další kroky už směrem na letiště. Ubytko i supermarket jsou v těsné blízkosti. Hodně se smějeme tomu, že jdeme na letiště pěšky, pomalu prašnou cestou, a pak ještě víc tomu, jak malé letiště to je. Denně je tu jeden přílet a jeden odlet (samozřejmě kromě soukromých letů). Přicházíme úplně jako první. Pořád se tomu smějeme. Personál - jedna milá paní vedle druhé - tým asi čtyř usměvavých babiček. Svačíme a pijeme kávu z automatu v křesílkách. Přibývající pasažéři našeho letu nám všichni připadají jako zábavné postavy, postavičky. Další salva smíchu přichází, když vidíme, do jak malého letadla budeme nastupovat. Mezipřistání máme v Kramfors, dobíráme dalších pár pasažérů navíc. Letadlo má 52 míst a nemá 13. řadu sedadel. Tenhle let Janče vůbec neudělal dobře. Mele to s námi hodně.
Stockholm, bereme krosny, jdeme je zas odbavit a sebe zabavit - jsme ve frontě s velkým předstihem a nakonec se odbavujeme samy - první zkušenost se self check-in: pár kliknutí, palubní lístek i lepítko na zavazadlo se vytisknou, člověk si to sám označí, načte si kód a pošle zavazadlo na pásu pryč. Ve srovnání s cestou sem všechny letištní procedury proběhly v klidu. Až na finální zpoždění letu do Prahy o víc než dvě hodiny, což nás nijak nenadzdvihlo, nevzrušilo. O to se postaraly situace, kdy Janča chtěla koupit Vlastíkovi lahev tvrdého alkoholu Valhalla, ale dozvěděla se na kase, že se ze Švédska do EU alkohol vyvážet nesmí. Pak jí dorazilo, když se nikde nedalo platit zbylou hotovostí.
Domů jedeme pozdě v noci, poprvé vlastnoručně objednaným Uberem a s upovídaným řidičem, díky kterému jsme se dozvěděly fungování těchhle systémů ze strany řidičů.
Jsme rády, že jsme doma. Je zvláštní se tu zas zjevit.
Vším dobrodružstvím nemůžeme usnout, zvedáme se z postele a na lepší spaní si ťukáme slivovicí. Najednou usínáme do pár minut.
26. srpna 2022
Více fotek na Instagramu tam_kde_lisky
