Den osmý. Dnešní den je ve znamení Skierfe. Údajně nejkrásnější místo celé trasy, jsme hodně zvědavé.
Janča:
Přibližně mezi šestou a sedmou ranní vytrvale prší. Probouzím se do mokrého stanu, ale už slunečního rána. Vstávám až na zvuk budíku kolem osmé. Dívám se na své nohy a zjišťuji, že je na nich cosi podivného. Jsou oteklé! Nárty jako tenisové míčky. Na levé více než na pravé.
Ráno jsme chtěly nabrat vodu z jezer, ale přišlo mi, že je stojatá voda s řasami vhodná k pití. Od Marti si půjčujeme filtr a trpělivě čekáme, než se voda po “kapkách” přefiltruje. Učím se trpělivosti. Ráno je příjemné, každá parta se chystá ve svém tempu. My nejpomaleji, s vychutnáváním slunce, už chybí jen jóga cviky.
Jsem ráda, že jsme spali pod vrcholem a nepůjdeme celé stoupání znovu. Těsně pod vrcholem necháváme i batohy a potkáváme opět Mirielle. Vyrážím s péřovkou a foťákem v ruce. Jaká krása pro mé nohy a záda. Samozřejmě, že celou cestu skupinu jistím zezadu. Vnitřně se směju tomu, že na mých fotkách budou jen jejich zadky. Dája působí taky dost spokojeně, konečně našla někoho v jejím tempu. Pochopila jsem, že máme velmi rozdílná očekávání, její zenová nálada, zatímco moje očistná a překonávající vnitřní žena se dere o slovo. Mé tělo postupně prochází očistou.
Na vrcholu Skierfe je signál! Pózujeme. Po cestě dolů natrefíme na ty dvě Češky od vlaku.
Bereme batohy a netušíme, že nás čeká bahnitá lázeň. Tam a tuhle pramen vody, bahno. No, kdybych tohle šla za deště, tak nevím nevím. Asi jsem si měla vzít i gumáky. Jsem už protivná, mám hlad. Už je kolem čtvrté a já stále neobědvala. Za mě heroický výkon. Nechci, aby na mě Dája mluvila, chci jen dojít k chatě a konečně si uvařit vysněné jídlo.
Platíme si místo u chaty, Dája zvládla i mé nesrozumitelné věty, ale ve chvíli, kdy uviděla terén, za jaký jsme zaplatily, přestala mluvit i ona. Mně je to jedno, kuchyňka, teplá voda, saunaaaaaaa. Ledová sprcha. Teplé jídlo. V kempu se potkáváme všichni, ty dvě Češky, Ines, Mirielle, Lukáš, Martina, potkáváme i dva Slováky. Paráda a to jsem se těšila na anonymní prostředí, kde jediný můj parťák do rozhovoru bude Dája. Uznávám ale, že je to fajn. Je sranda. A já jsem spoko.
Do spacáku jdu rozehřátá ze sauny, boty suším v kuchyňce. Co víc si přát.
Dája:
Zase v partě vyrážíme vzhůru na Skierfe, o kterém předevčírem jeden belgický hiker prohlásil „nic krásnějšího jsem ještě neviděl.“
Po cestě na vrchol si v jednom bodě necháváme krosny a dál stoupáme bez nich. Bez krosny kopec skoro vybíhám. Na vrcholu zažívám velkou euforii. Pohled je opravdu ohromující, připomíná pohled z letadla, vidíte síť jezer, řek a říček, barevně se střídá jasná modř a hnědá.
Protože chceme vařit, na zpáteční cestě nesvačíme, a scházíme k dnešnímu cíli zaráz. Na Janču už je to moc, hlavně časově. Po složitějším rozhodování stavíme stany v blízkosti chaty Aktse, dopřejeme si saunu a převezeme se lodí brzy ráno.
Po týdnu také potkáváme české holky, které jsme potkaly v Kiruně a ztratily v Abisku.
První koupená CocaCola, dělíme se o ni s Jančou, s úvahou, že jsme na ni dostaly chuť díky gumovému bonbonu od Ines.
Sdílení na české straně stolu, s Martinou a Lukášem, a odanonymizovanými holkami, Hankou a Evou.
Famózní sauna s ledovou sprchou venku.
Skierfe nad námi ční, stanujeme na zarostlé louce v kopci nad ještě krásnější loukou. Obě růžově rozkvetlé. Růžově se mi i usíná.
9. srpna 2022
Chceš se podívat ze Skierfe? Klikni sem.
Více fotek na Instagramu tam_kde_lisky
