Den osmnáctý. Déšť a nepříznivé počasí výrazně ovlivní, kterou cestou se vydáme dál.

Janča:

Další mrazivá a větrná noc. Uprostřed noci se probouzím a bojím se o stan. Mrznu. Už od rána jsem otrávená a při první příležitosti padám, holení na špičatý kámen. Všechny jsme slyšely ten dunivý zvuk. V prvním okamžiku cítím jen bolest a chvilku se nemůžu zvednout, hlavou mi projedou ty nejhorší scénáře. Zdá se, že jsme se lekly všechny, co teď. 

Naštěstí se po chvíli pěkně rozcházím. Po menším stoupání se opět ocitáme na planině, začíná přituhovat a lehce pršet. Oblékám nepromokavé kalhoty, aby mi bylo aspoň trochu tepleji. Je mlha. U ukazatele se rozhodujeme, na kterou stranu se vydáme. Zda si zkrátit cestu či ne. Prozatím nejsme zcela rozhodnuté, a tak pokračujeme. 

Po chvíli ovšem kontrolujeme mapu a zjišťujeme, že se musíme opět vrátit na rozcestí a opět nastává okamžik rozhodování. Není vidět na krok, je mlha a prší, předpověď je i na další den nepříznivá, představa, že jdu na další planinu a nepodaří se nám získat místo v chatě, se mi nelíbí. Naštěstí jsme se rozhodly, po zvážení všech pro a proti, vyrazit rovnou do Ammarnäs. Představuji si, že tam bude stejný ráj jako v Jäkkviku. 

Pokračujeme v cestě za nepříznivého počasí, neděláme přestávky, těším se na oběd, už je to na mě dlouho. Neuvěřitelně se těším na jídlo pod přístřeškem, doufám, že tam bude, protože na prvním parkovišti byl zakreslen v mapě, ale kde nic tu nic. Ale tady stříška je, i s ohništěm a kadiboudou. Ráj. Máme za sebou už 21 km a konečně obědváme. 

Do Ammarnäs nám ještě zbývá kus cesty. Po celou dobu jdeme s Dájou společně a povídáme si. Cítím se moc příjemně. S vidinou teplé postele se nám jde mnohem lépe. V Ammarnäs míjíme krásný hřbitov, bramborovou horu. Docházíme k supermarketu, před kterým jen bezvládně sedím opřená o trekové hole. 

Dnes jsem zvládla přes 30 km. Jooo! V průvodci doporučují ubytování na Ammarnäs Wärdshus. Na booking.com nemá moc dobré hodnocení. Přicházím poslední a těším se na postel. Cože? Nemají volno. Zvažujeme teepee, jdeme na obhlídku, ale je tam už nachystaná karimatka se spacákem, recepce o nikom neví a ani to nechce řešit, jejich přístup se mi vůbec nelíbí. Platíme za stany, no alespoň budeme mít k dispozici kuchyňku a zázemí.

Dája:

Spala jsem moc dobře. Ani jsem nevěděla, že vítr v noci zesílil.

Beru zpět svůj komentář k úbytku komárů. Při snídani nás pořádně otravují. Naštěstí severský repelent zabírá, lítaj, ale neďobou.

Krásné místo, kde kempujeme, je snad ještě krásnější ráno za špatného počasí.

Dnešek je dnem překvapení. Čekáme, že nebude hezky, ale déšť nás ráno zaskočil. V dešti nabíráme tempo, tolik nezastavujeme. Hned ráno padá Janča, nepěkně, muselo to hodně bolet, ale brzy to rozchází. Nutno ale povědět, že jít v tempu mi prostě dělá dobře. Své popobíhání raději krotím. A taky padám. Nejprve nevidím dráty u sobí obory a spořádaně, symetricky padám na ruce, na kolena. Za smíchu se sbírám a doluju trekovou holi. Pak mi při nabírání vody sklouzne noha do potoka, nepromokavý ponožky jsem měla už dávno mokrý, tak mě další voda netrápí, ale uplave mi víčko od lahve, které Eva za mostkem zahlídne a zachraňuje.

Potkáváme krásné stádo sobů, včetně sobice se zvoncem. Podle zvuku jsem si nejprve myslela, že za horizontem uvidím ovce.

Odbočku, zkratku na trase, napřed špatně odhadujeme, míjíme ji, zato si ale zacházíme k mostu, který je podle mě nejkrásnějším mostem, co jsme zatím potkaly. Předpověď vypadá špatně, hlavně na zítřek, včetně bouřky. Ještě jednou zvažujeme, těžko se nám rozhoduje, nakonec vybíráme neodbočit na chatu Rävfallsstugan (zrovna v překladu liščí něco) a míříme do Ammarnäs kratší cestou. Plánujeme, že se zítra zregenerujeme. V tu chvíli ještě nevím, že zvládneme dojít až úplně do Ammarnäs a potkáme supermarket :) Nechoďte hladoví do obchodu s potravinami! Odejdete s absurdní horou jídla! Poslední kilometry na štěrku a asfaltu bolí, zato jsou evidentně rychlejší. Závěr jdeme s Jančou spolu, sdílíme, svěřujeme se jedna druhé. Kempujeme v Ammarnäs Wärdshus, postele obsazené, nabídnuté teepee nakonec taky, stavíme stany. Od obchodu jsme ale nadšené, taky s vědomím, že máme dnes v nohách přes 30 km a že končí předposlední etapa.

V Ammarnäs se míjí víc lidí, nejen hikerů, ale taky rybářů, karavanistů atp. Není to tu tak čirý, hezký a útulný. Sprcha je pro mě až nechutná. Ale ze zázemí těžíme, co se dá. Sušíme věci a jíme u stolu.