Den patnáctý. Cesta z Jäkkviku, přes Pieljekaisestugan do Adolfsströmu. Dochází za bouřky a hledáme ubytování v teple.
Janča:
Skvěle jsem se vyspala. Běžím hodit prádlo do pračky a sušičky, protože jsem se včera musela zapsat na seznam podle času. Jako problém se ukázala sušička, která sušila jen v horní části. Díváme se na předpověď a naše zdržení s prádlem znamená, že nás na cestě pravděpodobně zastihne bouřka. Poslední nákup v supermarketu, kafíčko z automatu na kávu a pádíme do Adolfströmu. Na trase dlouhé 23 km máme dva záchytné body. Bohužel první chata, Allmän Raststuga, je pouze dva kilometry za Jäkkvikem, ale je nádherná. Prostorná, s kamny, kuchyňkou, na podlaze by se dalo přespat. Opět netrpělivě pozorujeme předpověď a blížící se bouřkový mrak.
U další chaty, která je přibližně 8 km od Jäkkviku, Pieljekaisestugan, si dáváme oběd a naštěstí stále svítí slunce. Určitě to bude tím, že zapalujeme další vonnou tyčinku.
Jde se vcelku pěkně, jen jsem většinu času sama, pak nacházíme společný krok s Evou a to je krása. Na cestě potkáváme sedět Annu z Německa, která říká, že už jí cesta prostě nebaví, tak sedí. Rády bychom jí pomohly, ale při dlouhém rozmýšlení hlásím, že se blíží černý mrak, musíme sebou mrsknout. Jdeme, ovšem všechny mi utečou a já na mostku padám. Udeřila jsem se do kolene a bolestí mi vyhrkly slzy. Zvedá mě Anna a od této chvíle jdeme spolu. Trénuji angličtinu. Jsem si jistá, že se blíží bouřka, už ji slyším. Na rozcestí se potkáváme všechny a pokračujeme do Adolfströmu. Hanka s Dájou nám hned zmizí z dohledu, Eva se přidá k nám s Annou, začínám panikařit, bouřku ve volné přírodě nemám ráda, prší. Eva prohlašuje, že za bouřky se musí chodit pomalu, já běžím, ale čekám na ni. Prší, Anna, Eva a já potkáváme přístřešek, chceme v něm zůstat a nečas přečkat, ale nevíme, kde je Dája s Hankou, pokračujeme dál.
Běžíme. Eva si všimne Dáji pod stromem. Zkoušíme najít kemp, kde bychom se mohly ve společných prostorách usušit. Rozdělíme se na dvě skupiny. My s Dájou nacházíme ubytování, kde nám, promočeným, otevírá starší paní a říká, že mají místo pouze v drahých chatkách. Vrací se do domu poradit s manželem, jak by nám pomohli. Nakonec nám nabízí ubytování v chatě, což je levnější nabídka, než se kterou přichází Eva s Hankou. Zůstáváme u naší paní. Skvělá chata se sprchou. Večer se přecpáváme oříšky a zapíjíme je rumem.
Dája:
Tohle byla lahodná noc, teplo, ve spacáku jsem byla jen ve spodním prádle. Všechny jsme spokojené. Ráno dokupujeme jídlo na další etapu. Snídáme (já už druhý citronový kvarg), kafíčkujeme, už zaběhlé ve svých balících rituálech. Druhý kvarg si vychutnávám se sluchátky v uších. Pouštím si (za celý trek jedinou píseň a jedinkrát) Dykův Šumavský otčenáš a brečím od začátku do konce - dojetím nad silou a krásou přírody, které si málo vážíme.
Vycházíme až po jedenácté, a tak kvůli neslavné předpovědi počasí nasazujeme tempo. Zastavujeme u dvou hezkých otevřených chatek. V první si při čekání cvičím svých pět pozdravů slunci. Na druhé obědváme a zapalujeme vonnou tyčinku za dobré počasí a povídáme se Švédem s elfí energií, který nejednu z nás okouzlil, a který ode mě přebírá “štafetu” - bundu kluka, co Janču převezl přes jezero. Zapomněl ji tam. Doufaly jsme, že ho v Jäkkviku potkáme. Měl by být za námi, protože se nakonec ukázalo, že ho Eva v Jäkkviku potkala. Dával do sušičky věcí po ní, ale Eva o bundě nevěděla.
Dneska se počasí střídá, parno, pod mrakem, sluneční svit, pár krátkých spršek, co nestojí ani za bundu. Ale konec dne se mi vleče, březový les už mi připadá stejný, v nepromokavých kalhotech se mi paří nohy, bahno mezi kameny, klouže to. Noří se nám zas celé boty, ale nepromokavé fusekle drží.
Pak už se z východu ženou tmavé mraky. Mě a Hanku slejvák potkává až poslední metry před Adolfsströmem. Nasazování pláštěnek nám už nestálo za to, a tak jsme celé durch. Zato v klidu a beze strachu. Schované pod stromem chvíli čekáme na holky. Pak se nás snažíme zorganizovat a vydáváme se na dvě strany hledat, kde se v Adolfsströmu dá přenocovat. Zjednoduším to, oba směry úspěšné, můj pokus zázračně levný. Cena stejná jako naše nejlevnější kempování v blízkosti STF chaty. Domek pro 9 osob máme pro sebe my čtyři a Anna. Nemůžeme uvěřit takovému štěstí, náhodě. Starým manželům se nás zželelo. Ještě to komentují hrozbami nadměrně silného dešti i bouřky i na jejich poměry. (Mimochodem se na většině trasy říká, že bez předchozí rezervace se nic nesežene.) Adolfsström má dva kempy, je tu liduprázdno. Bydlíme, jíme, připíjíme si na lásku rumem, který včera spolu s Radegasty čekal na Evu jako překvapení před Jäkkvikem. Hanko!
Když se ostatní po chatě různě belhaj, kulhaj, zatímco já mám pocit, že jsem se svým během bez krosny na druhou stranu vsi naopak uvolnila, zaznívá Janči radostná hláška “hele, koukej, chodit fakt pro všechny není takový štěstí jako pro tebe” - smějeme se. To, že mě dost bolí paty, mi nikdo moc nevěří.
